A teď ta Sibiř. Někde snad jsou lidi. Přišli jsme sem v roce devatenáct set a dva. Kdo jednou hřešil, ať se potom stydí. My hřešili jsme v roce devatenáct set a dva.
A příběh náš… nu, senzační snad není, každý hřeší jen dle svojich sil. Ovce někdy s vlkem ráda mění, a žízeň pořád měl, kdo z náprstků jen pil.
Jeviště nové: Sibiř. Šli jsme s chutí. Při nízkém Reaumuru zmrzne svědomí. Čaj se horký občas do žaludku vnutí a broukne z Wilda refrén jeden pitomý…