Zrcadlo - Lucie Špačková Krasanovská

Říká se, že nepřítel nečíhá venku,
Ale v zákoutích naší duše,
Někdo si představí svou scénku,
Jiný přejde to suše.
Ten, kdo hledá stále viníka,
Zasměje se tomu,
Ten, kdo v osobním růstu vyniká,
Podívá se dovnitř, do duševního domu.
Podívá se, co mu druhý zrcadlí,
Proč se to asi děje,
Protože, kdybychom nikdy nespadli,
Byli bychom jen figurka, co hloupě se směje.
Kdo pochopil kroky na cestě svojí,
Hledá souznění, klid, řešení,
Nepotřebuje masky dvojí,
Ani v klecích svých vězení.
Každý máme cestu jinou,
Jdeme spolu dál a dál,
Někdy svižnou, jindy línou,
Chceme, aby po našem boku někdo stál.
A pak přijde někdo, kdosi,
Kdo zrcadlo nám nastaví,
A spustí v nás procesy,
Které nás buď posunou, nebo zastaví.
Buďme pak na sebe vlídní,
Laskavost je na místě,
Svou cestu prostě přijmi,
Vykroč ke hře na své životní hřiště