Zas tu sedím a chci psát jen veršů se mi nedostává je to úzkost co teď cítím snad je to tím že námět mě nenapadá? Zkusíme popsat lásku jak hřeje i bolí kterak umí přidělat vrásku jak člověka zlomí. I když proč psát právě o ní vždyť to dělá dne...
Kolik let tu takhle sedím nad pergamenem a tuží lampa svítí tiše do tmy u ní váza růží. Hodiny na zdi pějí píseň každou minutu stejnou kdo utěší mojí tíseň když verše mi psát nejdou.
Kolik lásek potkat mohl ten převozník na řece studené...