Žár spaluje naši Zem
a vody v řekách ubývá,
sněhové závěje - to je sen,
na nebe člověk, smutně se podívá.
Nikde není vidět mráčku,
jen slunce, svou sílu dává znát,
na višni je plno špačků,
snad deště, dočkáme se snad.
Už jsem prosila dešťovou vílu,
by dopřála nám trochu vláhy
a nám opět dodala sílu,
o její moci, jsou celé ságy.
Celá staletí nad deštěm panuje,
snad se na nás trochu zlobí,
pak ale najednou, přírodu zbičuje,
tak co její krásu, vlastně zdobí?
Teď nevím ale, kde ji hledat,
snad někde spinká v mechu,
přání lidí, bych jí chtěla předat,
ale zatím po ní, není ani slechu.
PeopleSTAR (7 hodnocení)