Já a Mejla Tobě ...

Vkročil jsem
do zlatavého písku
Tvé nekonečné pouště
kde nejedno srdce
zatančí
a zanechá stopy ... tiše

Já však spatřil
Tvou svítící
ctnostnou pyramidu
a počmáral
Tvé tělo z čistého mramoru
naivními znaky
aniž bych namočil štětec
do jediné barvy

Vzhlédl jsem
uviděl vesmír
a jeho hlas
ten hluboký purpur
který přehluší oslnivý jas
Tak vzniká život
bezpočet hvězd
zrozených k jedinečnosti
tam někde v nás ...

V záři noci
hvězdy kopytem dusající
ohnivý něžný býk
z nozder žhnoucí mléčné mlhoviny
na souboj lásky
v rudém kočáře
vydává se vpřed
Tu zří dívku
v podobě modrého kozoroha
z hrdostí nepolapitelných
tančících,dychtících světélek
tisící sluncí ...

Sen jenom letící
krátká procházka
visutými zahradami
Semiramidinými
Srdce vášní toužící
letec na strunách louten
Amorovými

Obraz dívky
imaginace vlastního těla
prosby a touhy
divnej večer
skryté smyslné chtíče
... divnej hlas
Její oči modrá až zelená
propadá se ve mně
barva noci
probouzí našich srdcí souznění
... nebo jenom
moje šílenství
Hlavsa hraje
jsme si blízcí
jako prve
vem to ďas
Představa Tvého těla
desítky svíček plačící
na obrazu
jako od Modiglianiho

Obraz mění se v hrob
svíček ohořelý knot
večer mění se v ráno
starý blázen
opilý noční vizí ...
Zahazuje starý kabát
vztahuje dlaně
k rannímu dešti
Na zdi je psáno
tajným písmem
moje duše je ...
jenom Ty

Sen jenom letící
krátká procházka visutými zahradami
Semiramidými
Duše zas čistá
pluje vstříc osudu
neznáme vteřiny
neznáme dne ...
Tvůj stín je na stropě
začal se chvět
na věčnost dalšího dne
Copak nám zas přichystá
vesmír v nás ...