Jsou vlastně kamarádi

V průzračném jezírku,
hvězdy se koupají,
smočí se na chvilku,
měsíček hledají.

On se jim rád schovává,
chce si od nich odpočinout,
nějak postřeh jeho selhává,
leccos jim ale musí prominout.

Jsou to veselé hvězdičky,
stále jej rády zlobí,
jak slastné jsou ty chviličky,
on na oplátku, stříbrem je zdobí.

Rozzáří jejich tvář,
není to ale každý den,
pak neuvidíš jejich zář,
ony zatím sní - ten svůj sen.

Jindy se po obloze rozběhnou,
měsíček má, co hlídat,
někdy ho pořádně doběhnou,
ale ráno - se sluncem se musí střídat.

Noc odchází a přichází den,
hvězdy s měsícem usnou,
sluníčko paprsky vyžene ven,
pokaždé sobě, ochotně se vyhnou.

Je to prostě dvojka sehraná,
jeden druhému vždycky ustoupí,
překvapení mají dobře schovaná,
ale na přátelství - vždycky přistoupí.