V ohradě se pasou překrásní koně,
hříbátka malá dovádějí spolu,
ten výběh snad je malý pro ně,
sem a tam běhají, z vršíčku dolů.
Často rád se tady u nich zastavím,
pohledem se pokochám na tu krásu.
Jen těžko si malebnější kraj představím
a koně už dávno, poznají mne podle hlasu.
Vždycky pro ně něco v kapse mám,
čekají trpělivě a ty jejich krásné oči!
Ale nejraději jsem tu vždycky sám,
povídám si s nimi a nevnímám, co kolem se točí.
Jak málo někdy člověku ke štěstí stačí!
Potěšíš se s někým, kdo má tě rád,
nebo se projdeš jenom přes náměstí
a zapomeneš, že život má i hodně vad.
PeopleSTAR (28 hodnocení)