Ztratila jsem snad paměť?
Nebo chci raději zapomenout?
Už nebudu před nikým se klanět,
snad jednou si budu chtít, lásku připomenout.
V pološeru lesa,
tiše našlapuji v mechu,
mé srdce radostí plesá,
ze stromů mám střechu.
Ptáčci zpívají sladkou píseň,
větvičky stromů ke mně se kloní,
pryč najednou je všechna tíseň,
les pryskyřicí nádherně voní.
Vždycky si tady ráda odpočinu,
ze všech stran někdo mě hladí,
mám radost a žádnou dřinu,
les, ten jen těžko někdy zradí.
Vábí mě vůně vřesu
a já mu těžko odolám,
mé kroky často vedou k lesu,
jsem šťastna - na celý les zavolám.
Nebo chci raději zapomenout?
Už nebudu před nikým se klanět,
snad jednou si budu chtít, lásku připomenout.
V pološeru lesa,
tiše našlapuji v mechu,
mé srdce radostí plesá,
ze stromů mám střechu.
Ptáčci zpívají sladkou píseň,
větvičky stromů ke mně se kloní,
pryč najednou je všechna tíseň,
les pryskyřicí nádherně voní.
Vždycky si tady ráda odpočinu,
ze všech stran někdo mě hladí,
mám radost a žádnou dřinu,
les, ten jen těžko někdy zradí.
Vábí mě vůně vřesu
a já mu těžko odolám,
mé kroky často vedou k lesu,
jsem šťastna - na celý les zavolám.
PeopleSTAR (7 hodnocení)
Další příspěvky autora
U BŘEHU - Bohuslav Richter
Uprostřed řeky rackové hledají sousta Ledy jsou již pryč, a tak je lidi příliš ...
KDYŽ - Bohuslav Richter
Když v řece Otavě v ranním oparu vaří se verše a do lesů nesou se v tajemné mlze...
JARNÍ NEPOKOJ - Bohuslav Richter
Tráva se probouzí. zezelená za chvilku, až přinesou jí deště jarní košilku. Na ...
Uprostřed řeky rackové hledají sousta Ledy jsou již pryč, a tak je lidi příliš ...
KDYŽ - Bohuslav Richter
Když v řece Otavě v ranním oparu vaří se verše a do lesů nesou se v tajemné mlze...
JARNÍ NEPOKOJ - Bohuslav Richter
Tráva se probouzí. zezelená za chvilku, až přinesou jí deště jarní košilku. Na ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva