Skládám si mozaiku snů,
nesmí v ní nic krásného chybět,
snad konečně s tou smůlou hnu,
abych se nemusela, za nic stydět.
Tak těžko se štěstí skládá
a není tu nikdo, kdo by poradil!
Tenkrát bylo hej - byla jsem mladá,
jen ruměnec, mě snad prozradil.
Už celý život skládám
a pořád nějaké střípky chybí,
zbytečně je do krabičky střádám,
mám věřit, že mi lásku někdo slíbí?
Naděje přece umírá poslední
a já chci stále věřit,
že přijde dřív, než se rozední,
pak vody lásky, mohu zase čeřit.
PeopleSTAR (9 hodnocení)