Nic než bublánívody

Ticho, nic než bublání vody a škrábání za dveřmi do komory vystrašená a zděšená blížím se k nim nechci se setkat s ničím tak zlým jako je stvůra či upír jen chci, aby to byl jen další sen.

Jako osika se klepu dřív než tváří v tvář strachu si kleknu na zem a krev potřísní bělaví sníh.

Ze tmy se šedivá tvář vynoří a mě nohy z ničeho nic ochoří hnout se z místa natož nadechnout se už zpátky nejde přitáhnout se jak to šlo, když sníh byl čistě bílí osude, počkej chvíli! Tak stojím na střeše a vidím tmu uvědomím si, že ze spaní z plných plic řvu já jediná v záři velkoměsta to radši být i upíří nevěsta!

vykřikla jsem! Něčí ruce, kousek ode mne leží
vykřikla jsem! něco ke mne sněhem rychle běží zvednu se a taky utíkám nic jiného než svůj dech nevnímám kdo asi tudy běžel přede mnou to ví jen nebe nade mnou tak ta krev potřísnila bělaví sníh a krajinou se rozlehl příšerný smích.