Jdu a přemýšlím o štěstí,
kamínky v botě tlačí,
najednou je tu rozcestí
a sluníčko se na mě mračí.
Proč? Vždyť bych se smát chtěla,
ale teď nevím, kterou cestou se dát,
jeho snad bych se zeptat směla,
jen větřík mi bude do zad vát.
Tak trochu mě popožene vpřed,
ale vůbec neví, co já hledám.
U svého cíle nebudu hned,
přesto se odradit nedám.
Hledám, stále hledám
a nějak najít nemohu,
hledím večer k hvězdám
na rozzářenou, noční oblohu.
Ani ty hvězdy mi snad nepoví,
kterou cestou kráčet mám,
o mé touze, nikdo se nedoví,
do batůžku svého si ji dám.
kamínky v botě tlačí,
najednou je tu rozcestí
a sluníčko se na mě mračí.
Proč? Vždyť bych se smát chtěla,
ale teď nevím, kterou cestou se dát,
jeho snad bych se zeptat směla,
jen větřík mi bude do zad vát.
Tak trochu mě popožene vpřed,
ale vůbec neví, co já hledám.
U svého cíle nebudu hned,
přesto se odradit nedám.
Hledám, stále hledám
a nějak najít nemohu,
hledím večer k hvězdám
na rozzářenou, noční oblohu.
Ani ty hvězdy mi snad nepoví,
kterou cestou kráčet mám,
o mé touze, nikdo se nedoví,
do batůžku svého si ji dám.
PeopleSTAR (8 hodnocení)
Další příspěvky autora
U BŘEHU - Bohuslav Richter
Uprostřed řeky rackové hledají sousta Ledy jsou již pryč, a tak je lidi příliš ...
KDYŽ - Bohuslav Richter
Když v řece Otavě v ranním oparu vaří se verše a do lesů nesou se v tajemné mlze...
JARNÍ NEPOKOJ - Bohuslav Richter
Tráva se probouzí. zezelená za chvilku, až přinesou jí deště jarní košilku. Na ...
Uprostřed řeky rackové hledají sousta Ledy jsou již pryč, a tak je lidi příliš ...
KDYŽ - Bohuslav Richter
Když v řece Otavě v ranním oparu vaří se verše a do lesů nesou se v tajemné mlze...
JARNÍ NEPOKOJ - Bohuslav Richter
Tráva se probouzí. zezelená za chvilku, až přinesou jí deště jarní košilku. Na ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva