Jdu a přemýšlím o štěstí,
kamínky v botě tlačí,
najednou je tu rozcestí
a sluníčko se na mě mračí.
Proč? Vždyť bych se smát chtěla,
ale teď nevím, kterou cestou se dát,
jeho snad bych se zeptat směla,
jen větřík mi bude do zad vát.
Tak trochu mě popožene vpřed,
ale vůbec neví, co já hledám.
U svého cíle nebudu hned,
přesto se odradit nedám.
Hledám, stále hledám
a nějak najít nemohu,
hledím večer k hvězdám
na rozzářenou, noční oblohu.
Ani ty hvězdy mi snad nepoví,
kterou cestou kráčet mám,
o mé touze, nikdo se nedoví,
do batůžku svého si ji dám.
kamínky v botě tlačí,
najednou je tu rozcestí
a sluníčko se na mě mračí.
Proč? Vždyť bych se smát chtěla,
ale teď nevím, kterou cestou se dát,
jeho snad bych se zeptat směla,
jen větřík mi bude do zad vát.
Tak trochu mě popožene vpřed,
ale vůbec neví, co já hledám.
U svého cíle nebudu hned,
přesto se odradit nedám.
Hledám, stále hledám
a nějak najít nemohu,
hledím večer k hvězdám
na rozzářenou, noční oblohu.
Ani ty hvězdy mi snad nepoví,
kterou cestou kráčet mám,
o mé touze, nikdo se nedoví,
do batůžku svého si ji dám.
PeopleSTAR (8 hodnocení)
Další příspěvky autora
PŘÍTEL VZPOMÍNÁ
Dívám se z kopce do údolí, kde stála moje rodná vesnička. Dnes už mě jen srdce z...
OTÁČÍŠ SE ZA KAŽDOU SUKNÍ ....
Otáčíš se za každou sukní, už tě mám miláčku dost. Mám jiného - tak vzteky pukni...
ZAČAROVANÝ LES?
U křišťálové studánky stojím, kam laně chodí pít. Nevím vlastně,, čehos se bojím...
Dívám se z kopce do údolí, kde stála moje rodná vesnička. Dnes už mě jen srdce z...
OTÁČÍŠ SE ZA KAŽDOU SUKNÍ ....
Otáčíš se za každou sukní, už tě mám miláčku dost. Mám jiného - tak vzteky pukni...
ZAČAROVANÝ LES?
U křišťálové studánky stojím, kam laně chodí pít. Nevím vlastně,, čehos se bojím...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva