Venku se kvapem šeří
a já tu dumám nad řádky,
hladina vody, v řece se čeří,
jak těžké jsou ty začátky.
Čekám, že večer měsíc vyjde,
ale, kde vlastně je mu konec?
Snad jen můj milý přijde,
měsíc - neúnavný je chodec.
Za noc přejde celou oblohu,
zvědavě se na nás dívá,
já těžko spánek přemohu,
snad i měsíc někdy zívá.
To až k ránu, když za obzor mizí,
unaven dlouhou noční túrou,
rád by ještě dováděl, nic mu není cizí,
jen my lidé - trpíme noční můrou.
Ale když ráno se probudíme,
hned všechno, jiné se zdá,
ve snu leckams zabloudíme,
ty noční trampoty, každý zná.
PeopleSTAR (7 hodnocení)