Oceán odnepaměti,
nemilosrdně odpočítává čas,
to lidé jsou času oběti
a přesto má život tolik krás.
Jedna vlna za druhou,
na bílé břehy doráží,
nebe se ozdobilo duhou,
sluníčko na cestu vyráží.
Ráno usměvavé vyjde,
jen na chvíli v moři se smočí,
pak smutně za obzor zajde,
jaká to krása, pro naše oči.
Putuje celičkým světem,
je tu pro nás odjakživa,
už stařičkým je kmetem
a pořád se také neusmívá.
Když smutné nebe pláče,
raději za mrak se schová,
jako to v křoví malé ptáče,
ale ráno, pokusí se vyjít znova.
Život nám odpočítává
hodinu za hodinou,
zbytečně si člověk nalhává,
že projde jím - jako mělčinou.
PeopleSTAR (7 hodnocení)