Pohádka o hvězdách

Večerní červánky vyprávějí pohádku,
zlatému sluníčku, co odešlo spát,
rudé paprsky hází na jeho zahrádku,
aby se zítra ráno zase mohlo smát.

Pohádku o hvězdách na noční obloze,
o měsíci, co do každé tůně nahlíží,
pohádku o ranním svítání mají v záloze,
na klidný spánek sluníčka dohlíží.

Ráno přijde co nevidět,
kohout oznámí svítání,
člověk může jen závidět,
každý den nás čeká vítání.

Vítání probouzejícího se dne,
kdy červánky rudé na východě hoří,
pohled na tu krásu i s kamenem hne,
na obloze spolu, krásný obraz tvoří.

Pak sluníčku sbohem dají,
sladkým polibkem se rozloučí,
pak až do večera volno mají,
poslouchají - jak příroda poroučí.

Večer zas pohádky vyprávět budou,
sluníčko bude sladce usínat,
takhle nemohou vůbec trpět nudou
a ráno budou zase hvězdy zhasínat.