Napsala bych o něm ráda,
tu překrásnou pohádku.
Ale on je sama vada,
tak začnu pěkně od počátku.
Když spatříš tento svět,
ještě jej moc nevnímáš.
Snad je zatím samý květ,
až později nad vším rozjímáš.
Nejdřív jde tiše pěšinkou,
klidně nechá dětství za tebou,
už nikdo nepřikrývá, tebe peřinkou
a maminka nenazývá darebou.
Najednou je tu rozcestí,
první lásky, první zklamání,
srdce trpí velkou bolestí,
vždycky to není šťastné přistání.
Ale zase se trochu vyčasí,
potkáš se na chvíli se štěstím,
nevadí, že nepřeje nám počasí,
ale nic nenazývej hned neštěstím.
Nevím, zda je život pohádka,
tak moc všem bych ji přála,
ať život je, jak v květu zahrádka,
co na základech stojí, jako pevná skála.
PeopleSTAR (6 hodnocení)