Příchod jara

Rampouchy na sluníčku zlatem jiskří,
paní Zima natřásá sněhové peřiny,
to kouzlo zimní krajiny vystihnou jenom mistři
a není to tak dávno, co ještě kvetly jiřiny.

Do očí padá sníh, stéká po tvářích jako slzy.
V srdci zabydlel se chlad a smutek,
přání, by roztálo vše a jaro přišlo brzy,
snad vyslyšeno bude a udělá jistě dobrý skutek.

Sluníčko ať rychle ukáže, jakou sílu má,
ať zem i potůček, svými paprsky prohřeje,
že zima je nekonečná, někdy se nám zdá
a už se těšíme na jaro, co nám srdce zahřeje.

Až na stráních vykvetou první sněženky
a někde se ozve ptačí zpěv,
v lese na palouku roztančí divoženky,
zmizí najednou veškerý náš hněv.

To jaro rozkvetlé přišlo mezi nás,
vše kolem sebe svojí vůní omámí.
Jako každý rok, s ním radujme se zas
a s ním se těšme, než odchod svůj oznámí.