Radost a strach

Je noc, na nebi třpytí se hvězdy,
je mi zima,
prosím,
pod svá křídla mě vezmi.

Ano, ty představivosti,
chci se propadnou do nereálna,
chci prožít si sen,
zahřát se a zas vzbudit se z rána.

Vzbudit se do svítání,
do raní mlhy,
chci se projít rosou
a zas zasnít se záhy.

Nechci je zažívat,
jen tak tu tupou radost,
chci k tomu mít důvod
a obou se do bot.

Vyběhnout ven,
pod tou krásně modrou oblohou,
pohladit tu pěknou kočku,
která mi teď kráčí u nohou.

Je to úsměv,
který doprovází radost,
ale jak radost postupně upadá,
tak ztvrdne zas na kost.

Už mě doprovází černý pes,
vše kolem se mění na temný les,
po krásné kočce ani památky,
radost se už docela změnila na bolest.

Na bolest ze strachu,
z toho co přijde
a že dostat ze zpátky,
už jen tak nevyjde.