Tak už dlouho se mi zdá,
že stále jen před kaluže skáču,
ohřát mně může jen náruč tvá,
občas i s kapkami deště pláču.
Na stébléch trávy, kapky se třpytí,
smutně se procházím mokrou trávou,
proč jen tak často splín mně chytí,
kdy konečně potěším se lepší zprávou?
Už ani ta zem žízeň nemá,
potůčky vody všude tekou,
chválit nemohu - ústa má jsou němá,
najednou potůčky stanou se řekou.
Ani měsíček s hvězdičkami
na oblohu večer si nevyjde,
nemají soucit s lidičkami,
zvykly si a nijak jim to nepřijde.
Kdo bude zamilované hlídat?
Kdy zahřeje nás sluníčko?
Budou se zas roční období střídat?
By zas tak bylo - je naše přáníčko.
PeopleSTAR (7 hodnocení)