Slunce v dlaních

Nabízím ti slunce z dlaní svých,
prozáří tvou mysl a navždy bude tě hřát.
Vždytˇteplo září i z modrých očí tvých,
bys v životě šťasten byl, já budu ti vždycky přát.

Slunce znamená život a já tobě jej nabízím.
Nic dražšího tobě už dáti nemohu.
Je pravda, že vždycky za to dobro nesklízím,
tobě však ve všem, velmi ráda pomohu.

Večer, když soumrak na krajinu padá
a zlaté slunce se nerado se dnem loučí,
do dlaní jej beru a pohladím jej vždycky ráda,
jeho denní pouť, každý večer pak v mých dlaních končí.

Sluníčko trochu pohoupu a pak odejde hned spát,
posledním paprskem se mnou se rozloučí,
popřeje, bych nechala si něco moc pěkného zdát,
vždyť teď všem měsíc na obloze poroučí.

Tak stále se střídá noc a den,
stejně tak na nebi slunce a měsíc.
A mně zdál se o slunci přkrásný sen,
že s námi je rádo, přišlo mi říct.

Zase do mých dlaní večer se slastně uloží,
paprsky své rozhodí do všech stran.
Už po ničem jiném opravdu tolik netouží,
jen aby potichoučku vešlo do nebeských bran.