Slunečnice k zemi, svou hlavičku kloní,
jen přetěžko svůj smutek skrývá,
v dáli kdesi zvon kostela zvoní,
slunce nesvítí, proto tak často smutna bývá.
Snad slunce se na nás zlobí,
proč se schovává před námi tak dlouho?
Dobře ví, že tuto Zem svitem zdobí,
přes sebe teď přehodilo neprodyšné roucho.
Ani nad tou slunečnicí slitování nemá,
dlouho a moc hlavička ji bolí,
jen ta ústa slunce zůstávají němá
a slunečnice vidí jen slzavé údolí.
Co je platné, že všichni v okolí s ní cítí,
ona nutně k žití potřebuje sluníčko,
radost jí dělá už jenom to luční kvítí
a prosí, usměj se, aspoň jenom maličko.
PeopleSTAR (9 hodnocení)