Usínání

Miláčku,
jak stýská se mi,
když nejsi vedle mě,
když jsi tak daleko,
když nepatříš mi.
Tvé srdce, duše, tělo,
možná mé je,
ale stejně nezahřeje.
Jsi daleko a při tom tak blízko mému srdci,
ale já bez tebe dále usínat nechci.
Nemám ráda,
tyhle ty chvíle,
kdy musím být bez tebe,
bez svého cíle.
Lásko má,
vždyť víš,
jak moc mi chybíš
a stejně jako já,
jen do okna, do dálky, smutně hledíš.
Polibek,
který chtěla bych ti dáti,
jen sklo temné, chladné může přijímati.
Objetí,
které by tobě patřit mělo,
polštářku vlastně, ani nechybělo,
vždyť jej objímám,
jak noci jsou dlouhé, smutné a temné,
bez tvé přítomnosti,
vždyť on je tím,
kdo mě ve své náruči hostí.
Chybíš mi a s tebou bych chtěla strašně moc být,
já vím, že teď však,
smíme jen oba o nás dvou snít.