Vlkodlak

Dnes kouzelná je luna,
pro mě prokletím jest však.
Jak odbije 12 hodina,
stává se ze mne vlkodlak.
V monstrum měním se běsnící,
nejsem schopna se ovládnout.
Kvůli mě dej sbohem i celé vesnici!
Čekám, kdy mě dopadnou.
Prosím o osvobození duše mé,
nechci být zrůda dále již.
Až se proměním- zabte mě!
Zachrání mě stříbrná kulka,
miřte na srdce, ni o trochu níž!
Mrtvých na světě potom bude půlka.
Neboj se zabít,na netvora vystřelit,
jen ze mně živé měj strach!
Budeš-li otálet, mohu tě poranit.
Nechci, aby tě vezli na marách.
Pozor dej o krvavém úplňku,
setkání se mnou vyvaruj se.
Dej sbohem lidskému životu,
nebudeš-li mít na pozoru se.
Trochu škrábnu, či tě kousnu
a je s tebou navěky věků amen.
Prokletí dostaneš ode mne darem.
Staneš se stejnou zrůdou jako já,
rozloučit budeš se muset s něčím, jako Ráj.
Proto ukonči to hned raději,
uleví se každému.
Chci vám vrátit nějakou naději,
však nebudu chybět žádnému.
My všichni lykani pak navždy vymizíme,
celé zemi svou nepřítomností tak ulevíme.
Chceš mi pomoci? Udělej to, a rychle!
Času kdy ublížím i tobě nechci se dočkat.
Kdy ráno probudím se a ty bys nebyl nikde.
Však já navždy budu tě milovat!
Po proměně své nejsem milosrdná,
tehdy uznávám jen druh svůj krvelačný.
Dokáži zabít i svého vlastniho bratra,
Tebe bych promenila, i když jsi můj milovaný.
Neovládla bych se a zkazila ti žití,
jsem totiž sobec ohromný!
Lákala by mě představa s tebou věčného žití,
vznikly by kvůli nám ale strašné pohromy!
To nechce přece ani jeden z nás,
zbav mě toho!
Všechno pak půjde snáz,
však škody nebude mnoho...