Vzpomínka na Lúčky

Zalesněné stráně a hluboké údolí,
jen malý potůček si tady cestu razí.
Je tu krásně, ať je jakékoliv období,
ale na podzim se do hávu mlžného halí.

Lúčky je městečko tiché a malebné,
jako strážce hora Choč na něj hledí.
Rozhlédni se kolem, vše je tak barevné,
než napadne sníh, oblékne se na chvíli šedí.

Nádherný vodopád padá shůry dolů,
zaposloucháš se, co voda si šeptá.
Vzpomeneš si někdy, že jsme tady byli spolu?
O Lúčkách můžeš jen pohádku vyprávět,
když se někdo zeptá.

Uprostřed vršíčku malý kostelíček stojí,
když tudy kráčíš, na starosti zapomeneš.
Denní zážitky se pak se sněním spojí
a vše si ráda ve vzpomínkách připomeneš.

Krásné a kouzelné jsou procházky do okolí,
večer nesměle měsíc přes kopce nakukuje,
svým stříbrným světlem pak ozáří celé údolí,
mezi ním a hvězdami, jiskřička přeskakuje.

Celou noc, než na východě začne svítat,
hvězdičky s měsícem si vyznávat lásku budou,
s radostí budem my zlaté slunce vítat
a vzpomínky překrásné na Lúčky zbudou.