Vzpomínka na rodné město

Městečko mé rodné, v dolíku leží,
uprostřed něho silnice jako páska běží.
Kolem dokola jsou louky a háje,
ráda vzpomínám, kdy stavěly se máje.

To už je strašně, strašně doba dlouhá,
dneska den uteče, jak hodina pouhá.
Proč jenom ten čas na chvíli se nezastaví?
Co dřív bylo, člověk už si ani nepředstaví.

Tolik radosti a štěstí jsme tam prožili,
večer únavou hlavu na polštář složili.
V okolních lesích byla borůvek snad celá fůra,
pro nás na ně chodit, byla nepředstavitelná tůra.

Tenkrát vše bylo jiné než-li dnes,
mládež nevynechala snad žádný ples.
Nad řekou Skalicí vypíná se kostelní věž
a já ráda bych se vrátila - tomu věř!

Po známých místech se znovu procházet,
ve všem pak nějakou tu vzpomínku nacházet,
usednout na břehu řeky ve vysoké trávě,
voda stále stejně plyne a kopretiny vykvetly právě.

Co těch krás v tom rodném městě bylo,
doba jde dál a z krás jen něco málo zbylo.
Přesto se tam budu vždycky vracet ráda,
svému městu, nikdy neukáži svoje záda.