Kouknu se z okna,
a vločku uvidím.
Zima se se s deštěm shodla,
že sníh bude padati,
kdopak za to zaplatí?
Náledí venku je,
nebezpečí jasné.
Kdo si ruku nezlomil,
tomu brzy tato bolest začne.
Boty mi kloužou,
rukavice mě koušou,
bojím se náledí,
za každého počasí.
Zimu mám ráda,
jen když je teplo,
vločková stáda,
se mnou to seklo.
Ruku mám v sádře,
v očích mám slzy,
můj bratře,
je ještě moc brzy.
Brzy na zážitek,
co živí neznají,
mrtví ho nepamatují,
přesto ho zažili.
Je to ten zlom,
mezi životem a smrtí,
smutek mě drtí,
ze ztráty bratra.
Můj milý bratříku,
bylo moc brzy,
po tváři tečou proudem mi slzy.
Čas nikdo nevrátí,
a přesto pamatuj:
,,Milovala jsem tě,
ty malý popleto."
PeopleSTAR (4 hodnocení)