Šel jsem ráno do školy, zapomněl jsem úkoly. Dostal jsem hned otázku: „Co bylo na provázku?” Řekl jsem, že vůl, asi mám jen mozku půl. Byla to jen blbá husa, do toho mě štípla vosa.
Dál jsme měli hudebku, už mám z toho všeho depku. Pak ...
Kráčeli jsme do školy, strachy celí rozklepaní, psali první úkoly a vždy byli poctivě naučení.
Ale dny jako voda ubíhaly a my se začali rychle rozkoukávat, na nervy učitelů vesele jsme si vyhrávali a lumpačením si na průšvihy začali zadělávat....
Opravený diktát nese profesorka v rukách, myšlenkami někde na zelených lukách. A ouvej, diktát v louži, profesorka hlavu souží. Možná louží stát se touží.