Krásné setkání - SEŠ po 52 letech

Nikdo nespočítá, co za tu dobu
uplynulo vody v řece.
Dnes už vymaž všechnu zlobu
a života konečně - užívej si přece!

Co je tohle pouhé číslo?
Snad jen o něco jsme moudřejší.
Potřebovali bychom možná čidlo,
že zapomínáme, teď nás každý konejší.

Ale to není přece to nejhorší!
To nebolí, jen se více naběháš,
těžko dnes nás něco pohorší
a uvědom si, že už nikam nespěcháš.

Vzpomínky máme schované v krabičce,
snažíš se z ní vybírat ty lepší,
možná, že některé patří i tvé babičce
a máme tam schované i štěstí.

To pro případ, kdyby nám scházelo,
tam na dně krabičky leží,
slovíčko lásky v životě, tolikrát zaznělo,
dnes slyšíš, už jen zvony z věží.

Snad jsou to zvony štěstí,
jejich srdce jsou z oceli,
věřte, že dobro, hvězdy nám věští,
zůstaňme proto, stále přáteli.

Ať slouží nám to zdravíčko,
nic důležitějšího na světě není!
Toť je moje velké přáníčko,
zdraví, lásky, štěstí - člověk si cení.

Dnes už jinak všechno berem,
snad jsme konečně dospěli,
doufám, že hledíme správným směrem,
jsme hrdi na to, co jsme celý život stavěli.

Dnes zavzpomínáme na školní léta,
nepočítej, kolik je to roků!
Před tebou je ještě nejedna meta,
jen budeš muset, udělat hodně kroků.

Nohy bolí, hůř se dýchá,
ale ničeho se nelekej!
Pryč je mládí, pryč je pýcha,
že bude líp, ale to už nečekej!

Buďme tedy hodně veselí,
vůbec si nepřipouštějte věk,
přátelství a láska, ta nás zocelí
a tam nahoru, pošleme svůj vděk.

Dnes tady v tom městě
na překrásné řece Otavě,
scházet dlouho, chcem se ještě
a hledat pro štěstí, čtyřlístek v trávě.

I ten stříbrný měsíc nad řekou,
stále tady, pro nás svítit bude,
někdy nad vzpomínkami - slzy tekou,
ale vždy na školu, překrásná vzpomínka zbude.