Nevím, jak je to možné,
ale stále nestíhám.
Pro mě je to přímo hrozné,
denně na autobus dobíhám.
Pan řidič, mě zná už dobře,
tak minutku vždycky počká,
má srdce dobré, usměje se bodře,
snad se jednou, mé dochvilnosti dočká.
I budík snad zvoní pozdě,
nebo ho snad neslyším?
Přemýšlím, jak se vyhnout se hrozbě,
ze všech stran, jenom výtky uslyším.
Autobus sice přijede včas,
ale začátek vyučování nestihnu,
poznámka v žákajdě, objeví se zas,
že bojím se domů, se ale přistihnu.
PeopleSTAR (11 hodnocení)