Svatý Václav V.

Václav dík dal za hody
bratrovi. Ten vytáh ale
meč a smál se jeho chvále:
"Vždy jsem dělal, cos ty kázal,
vždy jsem sloužil ti jak vazal.
I dnes posloužím ti mečem.
Konec udělám tvým řečem."
Sotva ruku ale vztáh,
zachvátil ho hrozný strach,
ucho bratru uťal v chvilce
a ruka mu sklouzla v jílce.
Svatý Václav ten meč zdvih.
Pravil:"Tvůj čin splatit mohu.
Nechci se však rouhat bohu.
Prolít tvou krev byl by hřích.
Zde je tvůj meč. Vezmi jej
a své dílo dokonej."
Potom poklek u dveří.
Boleslav hned zve svou hordu,
stěžuje si, láteří,
obviňuje bratra z mordu -
Ten dál v motlidbu se hrouží,
duši poroučí v dlaň boží.
Přichystáni k strašné ráně,
jak když opustil je rozum,
Hněsa a Štyrsa v mžiku
vnoží do něho svou dýku.
To se stalo léta Páně
devět set let a dvacet osm.