Vzpomínky na školu - sjezd po 50-ti letech (SEŠ)

Ten stříbrný měsíc nad řekou,
nám zas připomene mládí,
za sebou máme cestu dalekou
a ke vzpomínkám - nás to svádí.

Vzpomeneme na šťastná léta,
co platno, to nám bylo hej!
Za tu dobu, jsme poznali kus světa,
to tenkrát - bylo všechno nej...

Dnes už to tak jinak berem,
ale na přátelství zapomenout nejde.
Vše na papír nejde napsat perem,
ale co na tom, dnes už sejde.

Vzpomínky do školních lavic zaletí,
snad ukápnou nějaké ty slzy,
nevěříš, že je pryč půl století,
čekat na stáří - je příliš brzy.

Život nám proklouzl mezi prsty,
z něho jsme moudrost čerpali,
často jsme štěstí drželi v hrsti,
to i jiné myšlenky jsme mívali.

Dnes, když nás nic nebolí,
to je snad to největší štěstí,
občas člověk s myšlenkami zápolí,
ale věřte - hvězdy nám dobrý osud věští.

Každému bych chtěla zdraví popřát,
ostatní už tak důležité není,
k tomu jsme museli všichni dozrát,
štěstí a zdraví, člověk si cení.

Snad tenkrát pro nás šuměl splav,
lásek bylo tolik kolem nás,
kouzelné bylo i kuňkání žab
a život nabízel, hodně ze svých krás.

Na Skály jsme s láskami chodili,
stráně voněly krásnými květy,
za ruce Putimskou bránou se vodili
a nám se otevíraly - nepoznané světy.

To teď přepadá mě nostalgie,
vím, že mládí se už nevrátí,
je to ale předlouhá historie
a věřím, že přátelství naše se neztratí.

Měli jsme velké štěstí na sebe,
vždy jsme táhli za jeden provaz,
smutek nad tím, se hned nevstřebe,
ale nikdy jsme nezažili - žádný podraz.

Děkuji za to, že jsem vás poznat směla,
bohužel, nic už se zpátky nevrátí,
to jsem vám ještě říci chtěla,
život utekl, jak když kočí, trhne opratí.

Ale nevěště hlavy - život jde dál!
Každý věk má svá kouzla,
to dřív se člověk trochu bál,
jen vzpomínka někam sklouzla.

Dnes prošli jste se po Písku,
městě našeho bezstarostného mládí,
víte, co máte ještě v notýsku?
A mrzí mě, že život tolik pádí.

Věřím, že ještě dlouhou dobu,
budeme se všichni scházet,
snad zanechali jsme tu stopu
a rádi do Písku - budeme se vracet.