Má duše plná zbytků, mé tělo plné tužeb, strádajíc výdobytků od muže něžných služeb. Jsem jako květina, již včelka nechce opylovat, jako nádraží, kde vlaky nestaví. Do písku jako pštros svou hlavu schovat a čekat, až vášeň se dostaví. Truchlivé ...
Slunce, co se dovnitř valí škvírou mezi roletama, pověz, milý, rozdmýchá-li smutek ve mně, že spím sama? Pověz, milý, jestli ještě plakat budu dny a roky, že o římsu kapky deště duní jako tvoje kroky? Kdepak. Sklouzly slzy z tváře, můj vlak ze splínu se vrát...