Sliším listů šumnění, je to krásné umění. I kdybi byli dva krát krásnější, i kdybi byli dva krát chytřejší, i kdybi tisíc básníku psalo tisíc dní, není to krásné jako ty. ten vlak co tu nádheru ruší, tak to mě opravdu vzkruší. a moje naděje umírá...
Děkuji ti za všechno, za to, žes lásku mi poznat dal, za slova útěchy, za každé něžné pohlazení. Teď na moři jsem sama, kdosi mi vítr z plachet vzal, nikde pevninu nevidím, snad ani střípek lásky nalezení.
Cítím se jak trosečník a nevím, zda dopluji k bř...
Milý Oswalde, jsem v rozpacích, nevím, co odpovědět, tolik krásných a milých slov a ještě chvály, velké díky za uznání vám, ale měl byste vědět, jsou přednější v životě jiné hodnoty - než dožít se slávy.
Za život už dávno vím, co jakou cenu má, pro mn...