Táborák plápolá a já pozoruji tvoji tvář, ani jednomu z nás odejít se nechce. Za malou chvíli objeví se slunce zář, ale s láskou se člověk cítí tak lehce.
Tvé krásné tváře, od ohně celé rudé jsou, já bych je tak rád znovu zlíbal, nejsem si ale jist...
Jen smutek s naší láskou zůstává, o ní se velmi bojím, probouzím se strachem. Přesmutné období pro nás nastává, co bylo tak sladké - skončí nejspíš krachem.
Zastav se lásko má, volám do všch stran, nechci, bys v neznámých krajích bloudila. Stesku, ...
Proč zavíráš své oči, když tě líbám? Rád tě mám, ale nejsem si jistý láskou tvou. Proč když s tebou jsem, divný pocit mívám, bojím se, že odejdeš a já zůstanu tu s tmou.
Tmavá noc a černé myšlenky přicházejí, snažím se je všemožně zahnat do kouta. ...