Všechno co bylo jako-by není a já tu ted' upadám v zapomění MOŽNÁ JE TO VÍRA JEDINÝ ŠTĚSTÍ, KTERÝ NEUMÍRÁ láska nebo dojetí to je to jediný objetí svírá tě to moc celej den a celou noc
Ted' jsem jako nádoba bez dna protože se má duše s tou tvojí nezná s osudem si radši nezahrávám protože pokaždý prohrávám jsou ale i jiný věci ale tebe prostě ztratit nechci !
Už jsem zase v práci když den se v noci ztrácí a někdy mě tak napadá když slunce tamhle zapadá že chtěl bych ležet s jinou večer pod peřinou není nám však dáno sdílet spolu ráno po dlouhé noci kdy mám Tě ve své moci a ty naoplátku mne ja...
Sám jsem byl, a sám jsem stále, kéž bych žil, svůj život dále, obklopen jen čistou láskou, a ne jen lásku dávat, žít život se svou vysněnou kráskou, každé ráno vedle ní vstávat.
Však život není vždycky tak, jak přesně by jsme ho mít chtěli...