A v nocích, kdy se vracíš jako stín - Jarmila Urbánková
A v nocích, kdy se vracíš jako stín,
blouznivě žadoním:
- Vezmi mě s sebou. To mě tu necháš zas
tak dlouho samotnou, kdekomu napospas?
A vidím, vidím
lehýnké pokárání těžkých řas,
už vím, už vím -
můj dech je dechem tvým!
Dokud jsem trochu živá,
tvůj stín se tělem přiodívá.
Jen ještě chvíli, přemilý,
v svém objetí mě nech.
Máš pohled zastřený ... A ještě pousmání,
předsmrtnou úzkostí zrychlený dech,
polibek úmluvy, ten předposlední steh
na šatě svatebním, na lunném rubáši.
A už tě Léthé unáší
daleko od nás, v jinou stranu.
Do smrti nejdelší
tě ve všech dobrých lidech
hledat nepřestanu.
PeopleSTAR (6 hodnocení)