A v nocích, kdy se vracíš jako stín - Jarmila Urbánková                                                                       
                                    
                
             
            
         
  
        
            A v nocích, kdy se vracíš jako stín,
blouznivě žadoním:
- Vezmi mě s sebou. To mě tu necháš zas
tak dlouho samotnou, kdekomu napospas?
A vidím, vidím
lehýnké pokárání těžkých řas,
už vím, už vím -
můj dech je dechem tvým!
Dokud jsem trochu živá, 
tvůj stín se tělem přiodívá.
Jen ještě chvíli, přemilý,
v svém objetí mě nech.
Máš pohled zastřený ... A ještě pousmání,
předsmrtnou úzkostí zrychlený dech,
polibek úmluvy, ten předposlední steh
na šatě svatebním, na lunném rubáši.
A už tě Léthé unáší
daleko od nás, v jinou stranu.
Do smrti nejdelší
tě ve všech dobrých lidech
hledat nepřestanu.        
 
           
         
        
        
        
        
                                                                                                           
                        
                 
            
   PeopleSTAR (6 hodnocení)