Andrea W

Možná jsem nebyl,

nejlepším přítelem.

Nejspíš jsem nebyl,

nápaditým ctitelem.



Neřekl jsem Ti,

spoustu slov a vět.

Teď míti tu šanci,

vzal bych vše zpět!



Byla jsi pro mě však jediná,

co mi smutek na smích měnila.



Tak neříkej, že den se v noc mění

a já zůstanu pouze u snění!



Teď já se měsíce ptám

Snad nezůstal jsem,

na vše sám.

Při pohledu na nebe.

Já vzpomínám

jen na tebe!

Jsi pro mě jak obloha jasná,

okouzlující a krásná!



Mluvím s tebou,

ty už to neslyšíš!

Hladím Tě,

ty už to necítíš!

Tak jak jsi mi ze snu přišla,

pomalu mi odcházíš?

Já nevím kudy mám jít dál,

jen to co bych si velmi přál!



Byla jsi tuze krásná,

když jsi prve promluvila.

Nedostupná a vzácná,

ze soumraků jasno prolomila!



Chci se dotýkat tvé hedvábné hýždě,

a nechci se ptát zda smím že!

Přeji se tě vidět smát,

všude v srdci si tě brát!

Přeji si s tebou do lesa jít.

a s tebou klidně i zabloudit!

Toužím že přijde jednou den,

kdy budeme jen mi dva a náš sen!

Přeji si s tebou pod širým nebem spát,

a do úsvit témata probírat.

Potřebuji se tě na vše ptát

a dlouze s Tebou diskutovat.



Za to vše,

daruji ti dva kouzelné oblázky,

stvořeny z mích snů a mé lásky!

Prozradím Ti formuli

na Mudrcovi kameny.

Překonám z minulosti val,

cesty které jsem se vždy tak bál.

Zavolám ti Pegase,

ať mi Tě z dálek přinese!



Tak prosím neříkej,

že den se v noc mění,

že zůstane vše pouze u snění.

Že letní obloha se v tu zimní mění

a cesty zpět ,už pro mě není!