Balada o nedospělé hříšnici - Vítězslav Nezval

Tys měla oči nevěstek
a přitom půvab anděla.
Když farář, Kristův náměstek,
tě křtil, tys sladce vrněla.

Už jako dítě’s uměla
svým kamarádům hlavy plésti
a dobře’s o tom věděla:
ty přivedeš mě do neštěstí.

Mám prozradit tvůj dnešní věk?
Bojím se, že bys seděla.
Ne, to by nebyl žádný vděk,
ne, to se přece nedělá.

Ty, jež ses nikdy nerděla
a dovedla jsi za mnou lézti,
až popletlas mě docela,
ty přivedeš mě do neštěstí.

Rád poslouchám tvůj vilný brek.
Skákej si jako gazela.
Bez hřebenů a bez cetek
tvůj vlas ti padá do čela.

Co když tě někdo oddělá...
Ne, nechoď za mnou na předměstí
a jdi mi raděj od těla,
ty přivedeš mě do neštěstí.

Poslání:
Tos byla asi kyselá,
že jsem tě uhodil dnes pěstí.
Kampak jsi se mi poděla,
ty přivedeš mě do neštěstí.