Beznaděj života

Jednoho dne jsem Tě potkala. Jednoho dne jsem na Tebe musela narazit, protože takový je život a já jdu životem..
Sotva jsem Tě poznala, myslela jsem, že jsi mým princem z pohádky. Tys mě měl rád a já za Tebou slepě šla třeba i na jatka!
Měla jsem Tě ráda, byla jsem nejšťastnější, Ty jsi mne však zranil způsobem nejstrašnějším..
Deptal jsi mne po částech, deptal jsi mne pomalu, a já stejně slepě šla, třeba i na vlastní popravu..
A když jsem si myslela, že mne máš ze všech nejvíc rád, tak jsi mne zranil. A pak jsi se vrátil, vzal jsi mou hlavu do dlaně a zas mne miloval a zas mne zranil a zas mne ubíjel..
Až si mou lásku zranil a navždy ztratil!
A pak jsem zůstala sama, přestala věřit na lásku! Až se mne jiný zeptal, proč sama sedím u "pasku", odpověděla jsem tiše: Zranil pro nic a lásku vyměnil za masku!