Dříve než zazáří první hvězdička,
schází se milenci u hráze rybníčka.
Lavičku kryje tam husté rákosí,
Jeník zde Aničku o lásku prosí.
Jednou se více zpozdila Anička,
spatřila s jinou se objímat Jeníčka.
Zjevení z bílé snad mlhy má šaty,
stříbrné vlasy sahají až po paty.
Když k nim se Anička přiblížila,
jak mlha ve větru se vytratila.
Jen dvě světýlka se v dálce točí,
z rákosí hledí uhrančivé oči.
Jeník se z transu pomalu probírá,
láskou jsi mě Aničko zachránila.
Že pak jen v pohádkách žije,
zákeřná bludička Jůlie.
PeopleSTAR (1 hodnocení)