Stíny lesa, mě trochu děsí,
kdesi v hloubi havran kráká,
tajemné síly - už se těší,
líbeznou melodií, les mě láká.
Do svých spárů, chce mě lapit,
snad každý strom, má svoji tvář,
úšklebky chce mě trápit,
příliš vzdálena je slunce zář.
Bojím se a přesto kráčím dál,
věřím, že v sobě najdu sílu,
i svých myšlenek, aby se člověk bál,
přesto by rád, potkal dobrou vílu.
Ale ty žijí jenom v pohádkách,
tady ji určitě nikde nepotkám,
brodím se zatím jenom v pozlátkách
a svoji cestu, láskou nikdy neprotkám.
kdesi v hloubi havran kráká,
tajemné síly - už se těší,
líbeznou melodií, les mě láká.
Do svých spárů, chce mě lapit,
snad každý strom, má svoji tvář,
úšklebky chce mě trápit,
příliš vzdálena je slunce zář.
Bojím se a přesto kráčím dál,
věřím, že v sobě najdu sílu,
i svých myšlenek, aby se člověk bál,
přesto by rád, potkal dobrou vílu.
Ale ty žijí jenom v pohádkách,
tady ji určitě nikde nepotkám,
brodím se zatím jenom v pozlátkách
a svoji cestu, láskou nikdy neprotkám.
PeopleSTAR (8 hodnocení)
Další příspěvky autora
NENÍ - Vladimír Holan
Není lhostejné, kde právě jsme. Nebezpečně se k sobě blíží některé hvězdy. Také ...
OREL - Jan Noha
Všechno ztichlo. Vánek ztichl. Pramen vzdychl. Kámen vzdychl. Proč se všechno k...
KOHOUT SEDÍ NAD MRAKEM - Vítězslav Nezval
Kohout sedí nad mrakem, zpívá zlatým zobákem, že je ráno jako zrnko máku, které ...
Není lhostejné, kde právě jsme. Nebezpečně se k sobě blíží některé hvězdy. Také ...
OREL - Jan Noha
Všechno ztichlo. Vánek ztichl. Pramen vzdychl. Kámen vzdychl. Proč se všechno k...
KOHOUT SEDÍ NAD MRAKEM - Vítězslav Nezval
Kohout sedí nad mrakem, zpívá zlatým zobákem, že je ráno jako zrnko máku, které ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva