Buď nejkrutější, bouři se a křič, jen nestůj tady se slzami němě, jako bys neměla už vůbec co mi říc, jako by pod tebou se probořila země a my dva mohli z myslí vymazat, svou lásku, žízeň, radosti i hlad, jež zůstanou bez tvého odpuštění věčně jak trny do nás zaraženy.