Čekej tiše

Čekej na mně tiše, ve stínu stromů,
příliš dlouho tě čekat nenechám.
Touhle cestou často vracím se domů,
jen tady tu svoji lásku zanechám.

Stromy si s tebou tichounce šeptají,
o naší lásce všechno chtějí vědět,
svou velikou zvědavost nijak natají,
snad vůbec nemají čeho si hledět.

Ale nezávidí, tu vlastnost ony neznají,
by rádi se všichni měli přejí lidem,
ti ale často jen velkou závist poznají,
les jen šumí a nakonec odmění nás klidem.

Po lesní cestě do kopce stoupám,
jdu pomalu, dech popadám ztěží,
že tady najdu lásku pořád doufám
a z dáli se ozývají zvony z věží.

Silné srdce z oceli mají zvony,
stromy zase voňavé srdce ze dřeva,
pod nimi bílé konvalinky zvonečky zvoní
a lidem jako soli je lásky potřeba.

Čekej tiše a věř, že láska daleko není,
vnímej tu překrásnou vůni kolem sebe.
Vždyť dávno už víš, jak láska život mění,
ale k lepšímu nakonec změní snad i tebe.