Roubená chaloupka na stráni u lesíčka,
pod okny lavička již léta stojí.
Sedávají na ní dědeček a babička,
před sluncem stíní smrkové chvojí.
Na smrku pavouček souká svoji nit,
sluníčko za mráčkem schovává hlavu zlatou.
Jen na chodníčku vidíš jeho svit,
hodiny odbily již dávno pátou.
Na zahrádce rudé růže kvetou,
čmelák se snaží z květů nektar pít.
Tu krásu nelze vypovědět jednou větou,
dopřejte starouškům chládek a klid.
Zde v lůnu přírody vychovaly své děti,
ze starostí vrásek přibylo k tomu.
Na lavičce sedí stále s láskou v objetí,
ani vnoučatům nechce se nikdy domů.
pod okny lavička již léta stojí.
Sedávají na ní dědeček a babička,
před sluncem stíní smrkové chvojí.
Na smrku pavouček souká svoji nit,
sluníčko za mráčkem schovává hlavu zlatou.
Jen na chodníčku vidíš jeho svit,
hodiny odbily již dávno pátou.
Na zahrádce rudé růže kvetou,
čmelák se snaží z květů nektar pít.
Tu krásu nelze vypovědět jednou větou,
dopřejte starouškům chládek a klid.
Zde v lůnu přírody vychovaly své děti,
ze starostí vrásek přibylo k tomu.
Na lavičce sedí stále s láskou v objetí,
ani vnoučatům nechce se nikdy domů.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Jeden druhému - Jan Noha
Člověk člověku světlem by měl být, snem, který zdá se, rukou, která vede. Člověk...
Až si jednou sundám boty - Robert Křesťan
Až mi čas řekne stůj až si jednou sundám boty až mi smích kolejnic řekne příteli...
Pohřeb konfidenta - Jan Skácel
(sbírka - Kdo pije po tmě víno r. 1988) Jsem si zcela nepatrně jist že až se bu...
Člověk člověku světlem by měl být, snem, který zdá se, rukou, která vede. Člověk...
Až si jednou sundám boty - Robert Křesťan
Až mi čas řekne stůj až si jednou sundám boty až mi smích kolejnic řekne příteli...
Pohřeb konfidenta - Jan Skácel
(sbírka - Kdo pije po tmě víno r. 1988) Jsem si zcela nepatrně jist že až se bu...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva