Co bylo dřív a dnes už není

Je toho tolik, že nevím, čím začít.
Lidé měli k sobě blíže
a tak často nemusel se nikdo mračit,
ještě snad existovala - pohádková říše.

Jeden druhému, pomohl tak rád,
nežádal ani žádnou odměnu,
byl to opravdový kamarád,
děti poslechly a nemuseli jsme házet hrách na stěnu.

Nebylo tolik problémů a násilí,
člověk se nemusel bát, večer vyjít ven,
dnes je ten svět veskrz prohnilý,
buď rád, když se probudíš a je bílý den.

Máte tady ale nyní svobodu,
ta tu přece vždycky nebyla,
ptali se, jakého jsi původu,
jen těžko jsi něco zakryla.

Nebylo to také vždycky lehké,
ale nebylo tolik zla a závisti.
Pravda - lidské vztahy jsou křehké,
zda je to kamarád, raděj se ujisti.

A co se týká mé osoby,
bylo tu překrásné mládí,
ráda vzpomínám na ty doby
a věřte, že je pryč a to mně vadí.

Ale zase tady stopu zanechám,
v podobě dětí a vnoučat,
jim kormidlo života přenechám,
s nimi byl jiný čas počat.