Co stačí ke štěstí

Balím si štěstí do batůžku,
vydávám se sám na dalekou cestu.
Jen na chvíli zastavím se na "Růžku",
pak už jen rychle dám sbohem městu.

Město zůstává mi za zády,
nerad se s ním ale loučím.
Dosud můj život neměl žádné vady,
ještě nevím, kde svoji pouť skončím.

Rád bych věděl, co na cestě mně potká,
zpět se raději už neohlížím.
Bojím se, že tvůj pohled s mým se setká,
jen k tvému srdci už se nepřiblížím.

Osudy lidí jsou tak různé,
někdo má vše i tolik lásky,
jiný téměř nic a vzpomínky nuzné.
A život? Jsou přece jen samé sázky.

Na něco vsadíš a ono to nevyjde.
Jen málokdy v životě vyhráváš,
dávno víš, že štěstí samo nepřijde,
ale svým chováním občas druhému nahráváš.

On se pak může z tvé prohry radovat,
jen si nejsem jist, zda z toho má radost.
Jen někdo z nás se dokáže takhle zachovat
a dopřát druhému štěstí, jen proto, že pykal už za dost.

A tak si štěstí v batůžku s sebou nesu,
lehce kráčím a je mi zase do zpěvu.
Prašná a klikatá polní cesta míří k lesu,
v duši cítím klid a daleko mám k hněvu.

Naproti mi přiletí od lesa lehký vánek,
z hloubi lesa ozývá se jen zpěv ptačí,
budu snít jen o lásce až přijde sladký spánek,
tak tohle málo - ke štěstí mi stačí.