Neznámé dálky mě lákají,
nemám nikde žádné stání,
pramínky vody po kamenech skákají,
z dáli je slyšet koní ržání.
I tady doma je krásně,
přesto po neznámých krajích toužím,
nevím sama, co chci vlastně,
tím jen mé srdíčko soužím.
Až jednou poznám pravou lásku,
usadím se tady doma,
radost vyhladí tu jednu vrásku,
budu šťastná a nebudu už sama.
Pak snad mě mé touhy opustí,
jako v pohádce to tady bude,
snad déšť zase pláč nespustí,
ruku v ruce, láska se štěstím půjde.
nemám nikde žádné stání,
pramínky vody po kamenech skákají,
z dáli je slyšet koní ržání.
I tady doma je krásně,
přesto po neznámých krajích toužím,
nevím sama, co chci vlastně,
tím jen mé srdíčko soužím.
Až jednou poznám pravou lásku,
usadím se tady doma,
radost vyhladí tu jednu vrásku,
budu šťastná a nebudu už sama.
Pak snad mě mé touhy opustí,
jako v pohádce to tady bude,
snad déšť zase pláč nespustí,
ruku v ruce, láska se štěstím půjde.
PeopleSTAR (5 hodnocení)
Další příspěvky autora
LISTOPAD JE JAK VŠICHNI MUŽI - Zdeněk Janík
Stromy jsou jako ženy za večera svlékají list po listu než jdou spát a deštěm sm...
APOLENA
To ta moje Apolena, dostala mě na kolena. Myslel jsem si, že mě ráda má a ona za...
KRÁSNÝ SEN
Držel jsem tě v náručí a všichni mi tě záviděli. Kdo mně ale zaručí, aby mě smut...
Stromy jsou jako ženy za večera svlékají list po listu než jdou spát a deštěm sm...
APOLENA
To ta moje Apolena, dostala mě na kolena. Myslel jsem si, že mě ráda má a ona za...
KRÁSNÝ SEN
Držel jsem tě v náručí a všichni mi tě záviděli. Kdo mně ale zaručí, aby mě smut...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva