Děkuji - Pavlína Adamcová

Když si nechceš pusu spálit,
máš prý mlčet, nebo chválit.
Já moc mlčet neumím,
tak tě radši pochválím.
Děkuji, že nechceš mě zastínit,
ač by to tak mohlo i být.
Děkuji, že dáš mi přednost u dveří,
prý tací již vymřeli, tak kdo mi to uvěří?
Děkuji, že se mnou nesoupeříš,
děkuji, že ve mě tak moc věříš.
Děkuji, že mi dáváš svobodu,
a do života spoustu návodů.
Děkuji, že umíš naslouchat,
že nenecháš mou duši porouchat.
Děkuji, že netlačíš moc na pilu,
děkuji, že máš mě občas za vílu.
Děkuji, že máš se mnou svatou trpělivost
a nemáš mě nikdy tzv. dost.
Děkuji, že necháš mě létat v oblacích,
že tvé srdce se ke mně vždy navrací.
Děkuji, prostě za to že jsi,
ač zrovna nevím kdo a kde jsi.
To jsme holt my holky romantičky,
co místo vaření skládáme básničky.