Za ta léta, člověk si na leccos zvykne
a tak ho nemůže nic překvapit.
Čas si jen tak zvolna plyne,
nic není pak třeba ukvapit.
Životem se zvolna procházím,
mám tolik lásky kolem sebe,
v každém dni něco nového nacházím,
nade mnou slunce a modré nebe.
Modré nebe nade mnou
a v srdci tolik lásky!
V noci se projdu krajinou temnou,
nepřemýšlím, jak přibývají vrásky.
Nač se tím zabývat,
to není tak podstatné!
Lásku je třeba neskrývat
a tou člověk - stále bohatne.
Ať cokoliv přijde,
nic mě už překvapit nemůže.
Jen ať každý den slunce vyjde
a v zahradách stále voní růže.
a tak ho nemůže nic překvapit.
Čas si jen tak zvolna plyne,
nic není pak třeba ukvapit.
Životem se zvolna procházím,
mám tolik lásky kolem sebe,
v každém dni něco nového nacházím,
nade mnou slunce a modré nebe.
Modré nebe nade mnou
a v srdci tolik lásky!
V noci se projdu krajinou temnou,
nepřemýšlím, jak přibývají vrásky.
Nač se tím zabývat,
to není tak podstatné!
Lásku je třeba neskrývat
a tou člověk - stále bohatne.
Ať cokoliv přijde,
nic mě už překvapit nemůže.
Jen ať každý den slunce vyjde
a v zahradách stále voní růže.
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
U BŘEHU - Bohuslav Richter
Uprostřed řeky rackové hledají sousta Ledy jsou již pryč, a tak je lidi příliš ...
KDYŽ - Bohuslav Richter
Když v řece Otavě v ranním oparu vaří se verše a do lesů nesou se v tajemné mlze...
JARNÍ NEPOKOJ - Bohuslav Richter
Tráva se probouzí. zezelená za chvilku, až přinesou jí deště jarní košilku. Na ...
Uprostřed řeky rackové hledají sousta Ledy jsou již pryč, a tak je lidi příliš ...
KDYŽ - Bohuslav Richter
Když v řece Otavě v ranním oparu vaří se verše a do lesů nesou se v tajemné mlze...
JARNÍ NEPOKOJ - Bohuslav Richter
Tráva se probouzí. zezelená za chvilku, až přinesou jí deště jarní košilku. Na ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva