Halím se do černé tmy,
jen děsivé ticho mne objímá,
dál spřádám své sny,
koho to ale ještě zajímá?
Se vzpomínkami sama zůstávám,
neustále se jich ale bojím,
jednu ránu za druhou dostávám,
před branou do pekel snad stojím.
Kdo potěší zklamanou duši,
kdo do světla mi dá nahlédnout?
Ani neví, zda jen někdo tuší,
jak si mám tedy štěstí prohlédnout?
Nikdo mi ho ani nanabízí
a tak stále ve tmě tápu.
Nic mně víc už srdce nazatíží,
za to si mohu sama, dnes už chápu.
jen děsivé ticho mne objímá,
dál spřádám své sny,
koho to ale ještě zajímá?
Se vzpomínkami sama zůstávám,
neustále se jich ale bojím,
jednu ránu za druhou dostávám,
před branou do pekel snad stojím.
Kdo potěší zklamanou duši,
kdo do světla mi dá nahlédnout?
Ani neví, zda jen někdo tuší,
jak si mám tedy štěstí prohlédnout?
Nikdo mi ho ani nanabízí
a tak stále ve tmě tápu.
Nic mně víc už srdce nazatíží,
za to si mohu sama, dnes už chápu.
PeopleSTAR (5 hodnocení)
Další příspěvky autora
POZDRAV ZE SVĚTA
Prošel jsem tolik zemí a na domov často vzpomínal. Nikde tak krásně ale není jak...
HOŘE - Vít Obrtel
Padá první sníh. Tiše sněží na město i na duši. Takové ticho, tišší než smrt, n...
OSUD NĚKDY VŠE PŘEVRÁTÍ
Mívám zvláštní pocity, když už tě vidím s jinou, krásné chvíle jsou dávno prožit...
Prošel jsem tolik zemí a na domov často vzpomínal. Nikde tak krásně ale není jak...
HOŘE - Vít Obrtel
Padá první sníh. Tiše sněží na město i na duši. Takové ticho, tišší než smrt, n...
OSUD NĚKDY VŠE PŘEVRÁTÍ
Mívám zvláštní pocity, když už tě vidím s jinou, krásné chvíle jsou dávno prožit...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva