Kam vedou ty kamenné schody,
po nich už dávno nikdo nešel,
za tu dobu, co uplynulo vody,
zarůstají travou a jsou samý plevel.
Po ránu je mlžný závoj halí,
zdá se mi, že vidím tvoji tvář,
na tomto světě, jsme příliš malí
a kdekdo - nenapravitelný je lhář.
Jako bys mě svým hlasem omámil,
slyším - pojď, já ruku ti podám,
vždy jsi mě od všeho zlého ochránil,
ale poslední střípek štěstí, zřejmě byl prodán.
Smutna sedím na kamenných schodech,
čekám, že přijde něžné pohlazení,
snad láska je psána v kódech,
proto není nikde k nalezení.
Přesto se ale nikdy nevzdám.
čekat na teplo tvé dlaně budu,
nic krásnějšího než lásku neznám,
snad změním směr, svého osudu.
PeopleSTAR (5 hodnocení)